Scénář úspěchu Bitcoinu (část 5. ze 6)

Pozn.: Tento článek je se svolením autora (Vijay Boyapati) přeložený z anglického originálu „The Bullish Case for Bitcoin (part 3 and 4)“, který naleznete zde a zde.

Bitcoin s velkým B se v textu používá ve významu Bitcoinu jakožto sítě, algoritmu. Bitcoin s malým b pak jako mince v této síti.

 

the bullish case for bitcoin CZ

Část 5. – Vývoj peněz

Přechod do fáze „prostředku směny“

Peněžní zboží se nemůže stát obecně přijímaným „prostředkem směny“ (standardní ekonomická definice „peněz“), dokud nemá všeobecně uznávanou hodnotu, a to z tautologického důvodu – zboží, které nemá hodnotu, nebude směnou přijato. Během procesu nabývání na hodnotě, tedy ve fázi „úložiště hodnoty“, kupní síla peněžního zboží roste. Pokud tedy zboží v této fázi použijeme jako „prostředek směny“, vznikne tím risk z ušlé příležitosti. Teprve až když klesne tento risk na vhodně nízkou úroveň, může se zboží stát všeobecně přijímaným „prostředkem směny“.

Přesněji řečeno, peněžní zboží bude vhodné jako „prostředek směny“ až tehdy, když bude hodnota risku z ušlé příležitosti spolu s transakčními náklady menší, než by byly náklady spojené s obchodem bez využití tohoto zboží.

Ve společnostech využívajících směnný obchod může dojít k přechodu z „úložiště hodnoty“ na „prostředek směny“, i když peněžní zboží ještě roste v kupní síle. To proto, že transakční náklady směnného obchodu jsou extrémně vysoké. Ve vyspělé ekonomice, kde jsou transakční náklady nízké, se může vznikající a rychle se zhodnocující „úložiště hodnoty“, jako je Bitcoin, také stát prostředkem směny, i když ve velmi omezeném rozsahu. Příkladem je nezákonný trh s drogami, kde jsou kupující ochotni obětovat potenciální zisky z držení bitcoinů, aby minimalizovali nemalé riziko nákupu drog pomocí fiat měny přes bankovní účty.

Nicméně nově vzniklé „úložiště hodnoty“ musí čelit značným institucionálním překážkám, které mu komplikují přechod na obecně přijímaný „prostředek směny“. Státy používají zdanění jako účinný prostředek k ochraně suverenity svých peněz před jiným konkurenčním peněžním zbožím. Nejenže státní peníze využívají výhody stálého zdroje poptávky, protože pouze jimi se dají platit daně, ale i konkurenční peněžní zboží je zdaněno, kdykoli je směněno se ziskem. A právě toto zdanění značně komplikuje využití „úložiště hodnoty“ jako „prostředku směny“.

Znevýhodňování tržních peněžních statků však není nepřekonatelnou překážkou pro jejich přijetí jako obecně akceptovaného „prostředku směny“. Pokud zmizí důvěra ve státní peníze, jejich hodnota se může zhroutit v procesu známém jako hyperinflace. Když toto nastane, jejich hodnota klesne vůči nejlikvidnějšímu zboží ve společnosti, jakým je například zlato nebo cizí peníze (např. americký dolar). Není-li k dispozici žádné likvidní zboží, nebo je-li jeho nabídka omezená, dojde ke zhroucení hyperinflačních peněz vůči skutečnému zboží, jako jsou nemovitosti a komodity. Typickým příkladem hyperinflace je obchod s potravinami, který má vykoupený všechen tovar, protože se spotřebitelé zbavují svých rychle devalvujících peněz.

 

 

Nakonec, když se víra v peníze během hyperinflace zcela ztratí, nikdo již nepřijímá státní peníze a společnost se buď vrátí ke směnnému obchodu, nebo je měnová jednotka zcela nahrazena jednotkou jinou, plnící funkci „prostředku směny“. Příkladem tohoto procesu bylo nahrazení zimbabwského dolaru americkým dolarem. Výměna vlastních peněz za ty cizí je ale zatížena nedostatkem zahraničních peněz a absencí zahraničních bankovních institucí, které by poskytovaly potřebnou likviditu.

Schopnost snadno „přenášet“ bitcoiny přes hranice a absence potřeby bankovního systému činí z Bitcoinu ideální peněžní zboží pro státy postižené hyperinflací. V příštích letech, kdy budou fiat měny i nadále následovat svůj historický trend devalvace, bude Bitcoin čím dál více populární volbou pro úschovu globálních úspor. Až když státní peníze zmizí a budou nahrazeny bitcoiny, přejde Bitcoin v dané společnosti z fáze „úložiště hodnoty“ na obecně přijímaný „prostředek směny“. Daniel Krawisz stanovil pro tento stav termín “hyper-bitcoinizace”.

 

Mylné představy, reálná rizika a závěr

Většina předchozího textu této série článků se zaměřovala na peněžní povahu Bitcoinu. S tímto teoretickým základem se nyní můžeme podívat na některé nejčastější mylné představy o Bitcoinu.

 

 

Bitcoin je bublina

Bitcoin má, podobně jako každé tržní peněžní zboží, peněžní prémii. Tato peněžní prémie vyvolává všeobecnou kritiku, že Bitcoin je „bublina“. Nejenom, že každé peněžní zboží má peněžní prémii, je to vlastně tato prémie (nadbytek ceny v porovnání s adekvátní hodnotou zboží za jeho využívaní), která je charakteristickou vlastností všech peněz. Jinými slovy, peníze jsou vždy a všude bublina. Paradoxně může být peněžní zboží jak bublinou, tak cenově podhodnoceno v počátečních fázích jeho adopce jako peněz.

 

Bitcoin je příliš volatilní

Cenová volatilita Bitcoinu je způsobená jeho nevyspělostí. V prvních několika letech své existence se Bitcoin choval jako levná spekulativní akcie. Jakýkoli velký kupec, jako například Winklevossovi dvojčata, mohl způsobit velkou změnu ceny. Se zvýšením adopce a likvidity volatilita Bitcoinu v průběhu let úměrně klesala. Když Bitcoin dosáhne tržní kapitalizace zlata, bude vykazovat podobnou úroveň volatility. Až Bitcoin tržní kapitalizaci zlata překoná, jeho volatilita se sníží na úroveň, kdy bude vhodný jako všeobecně používaný „prostředek směny“. Jak již bylo uvedeno, k monetizaci Bitcoinu dochází v řadě Gartnerových „hype“ cyklů. Volatilita je nejnižší během plató fáze „hype“ cyklu, zatímco je nejvyšší během fází maxima a minima cyklu. Každý nový „hype“ cyklus má nižší volatilitu než ten předchozí, protože se zvýšila likvidita trhu.

 

Transakční poplatky jsou příliš vysoké

Nedávná kritika bitcoinové sítě spočívá v tom, že zvýšení poplatků za přenos bitcoinů činí tento platební systém nevhodný. Nárůst poplatků je však zdravý a očekáváný. Transakční poplatky jsou náklady nutné k platbě těžařů bitcoinů, kteří zabezpečují síť ověřováním transakcí. Těžaři mohou být placeni buď těmito transakčními poplatky, nebo nově vzniklými bitcoiny („odměna za nový blok“), což jsou inflační dotace na úkor současných vlastníků bitcoinů.

Vzhledem k plánovanému fixnímu počtu bitcoinů – měnové politice, díky které je Bitcoin ideální pro „úložiště hodnoty“ – odměna za nový blok nakonec klesne na nulu a síť musí být provozována jen díky transakčním poplatkům. Síť s „nízkými“ poplatky je tedy síť s malou bezpečností a náchylná k externí cenzuře. Ti, kteří vychvalují nízké poplatky kryptoměnových alternativ, nevědomky vyzdvihují slabost těchto takzvaných altcoinů.

Kořenem kritiky bitcoinových „vysokých“ transakčních poplatků je přesvědčení, že Bitcoin by měl být nejprve platebním systémem a až později „úložištěm hodnoty“. Jak ale víme z historie zrodu peněz, tato víra bere věci ze špatného konce. Teprve až se Bitcoin stane dobře zavedeným „úložištěm hodnoty“, bude vhodným kandidátem na „prostředek směny“. Jakmile bude risk z ušlé příležitosti při použíti bitcoinů k nákupu na úrovni, na které bude Bitcoin vhodný jako „prostředek směny“, nebude většina obchodů probíhat na samotné bitcoinové síti, ale na „druhé vrstvě“ sítě, a to s mnohem nižšími poplatky. Druhou vrstvou sítě je například „Lightning“ síť, poskytující moderní ekvivalent směnek, které byly používány k převodu titulů zlata v 19. století. Banky používaly směnky, protože převod samotného zlata byl mnohem nákladnější než převod bankovky představující titul na zlato. Na rozdíl od směnek však Lightningova síť umožňuje převod bitcoinů s nízkými náklady, přičemž vyžaduje malou nebo žádnou důvěru třetích stran, jako jsou banky. Rozvoj sítě Lightning je nesmírně důležitou technickou novinkou v historii Bitcoinu a její hodnota se projeví časem, až bude vyvinutější a lépe adoptovaná.

 

Konkurence

Jako open-source softwarový protokol bylo vždy možné kopírovat bitcoinový kód a napodobovat jeho síť. V průběhu let bylo vytvořeno mnoho takových napodobitelů. Od umělých faksimilií, jako je Litecoin, až po komplexní varianty, jako je Ethereum, které slibují umožnit pomocí distribuovaného výpočetního systému svévolná složitá smluvní ujednání. Běžná investiční kritika Bitcoinu je, že si nemůže udržet svou hodnotu, pokud lze snadno vytvořit konkurenty, kteří jsou schopni začlenit nejnovější inovace a softwarové funkce.

 

 

Omyl v tomto argumentu spočívá v tom, že hodnota bitcoinové konkurence, která byla vytvořena v průběhu let, postrádá „síťový efekt“ první a dominantní technologie v prostoru. Síťový efekt – přidaná hodnota díky používání bitcoinů z důvodu dominantnosti sítě – je vlastnost sama o sobě. Pro každou technologii, která má síťový efekt, je to zdaleka nejdůležitější funkce.

Síťový efekt Bitcoinu zahrnuje likviditu jeho trhu, počet lidí, kteří jej vlastní a komunitu vývojářů, kteří udržují a zlepšují jeho software a povědomí o značce. Velcí investoři, včetně států, budou hledat nejlikvidnější trh, aby na něj mohli rychle vstoupit či ho opustit, aniž by to ovlivnilo cenu. Vývojáři se hrnou k dominantní rozvojové komunitě, která má talent nejvyššího kalibru, čímž dále zvětšují sílu této komunity. Povědomí o značce je samoposilující, protože konkurenti Bitcoinu jsou vždy zmiňováni v kontextu samotného Bitcoinu.

 

 

Pokračování přístě…


Část: |1| |2| |3| |4| |5| |6|

Čtěte také:

Archiv všech článků